Financování Short Track Master's na FEW VU

Tento příspěvek jde zcela proti romantice tohoto blogu, sám
bych ale uvítal, kdybych tyto informace věděl dopředu, tak to
tu dávám pro informovanost "příštích generací".

Zdroje, který jsem pobíral já jsou tyto:

1) Fakultní stipendium od FEW pro Short Track Master's - 5500
Eur.

2) Finance z Fondu mobility UK pro pobyt v zahraničí delší než
měsíc - 100 000 Kč.

3) Research assistantship na FEW pro druhej semestr ve formě
pětinovýho úvazku - 285 Eur na měsíc.

4) Studijní grant (Studiefinanciering) od holandské IB Groep
na posledních několik měsíců - 250 Eur na měsíc.


Podrobnosti:

1) Žádost o toto je tuším součástí přihlášky. Z našich
zkušeností to dostává každej, minimálně každej kdo má
doporučení od prof. Huška.

2) Opět zdá se poměrně zaručenej zdroj. Jeho obtíž je, že
optimální je podávat žádost už někdy v únoru/březnu, aby
financování bylo na celej následující rok. K tomu je potřeba
mít alespoň předběžný přijetí a k tomu je potřeba otravovat
nějakou komisi na FEW, aby se sešla podstatně dřív než mají v
rozvrhu (což je někdy v dubnu). Já jsem se do toho pustil,
protože jsem si brousil zuby na holandskýho Huygense, pro
kterýho to bylo taky potřeba.

Žádost jde podat i na podzim, ale potom asi rozpočet na celej
rok nezkousnou a něco z něj zkrouhnou. (Oficiálně je to žádost
až na následující jarní semestr.)

Co se týče celková sumy, o kterou lze žádat, je něco kolem 150
000 rozhodně reálných. Bohužel můj předchůdce, od kterýho jsem
měl informace žádal sice na podzim, ale o pouhých 40000, tak
jsem to nechtěl přehánět. Pokud je rozpočet dobře sestavenej
(polovinu výdajů pokryjete z jiných zdrojů jako FEW
stipendium) a není úplně přehnanej, patrně vám při nejhorším
něco málo strhnou.

3) Research assistantship je výborná věc o kterou stojí za to
bojovat. Je potřeba v prvním semestru absolvovat předměty za
24 kreditů (což je tak jako tak záhodno, aby jste měli v
druhým semestru klid na diplomku. Pak je potřeba si vybrat
dobrýho školitele a dobrý téma pro diplomku a v prosinci/lednu
sepsat "research proposal" (jedna A4, stručně téma,
motivace,...) a to poslat správné osobě ( za nás to byl Jost
Hulshof). Pravidlo je, že školitel i téma musí pocházet z FEW,
ovšem v 2007/2008 jsme pokud vím dostali na matice úvazek jen
já a Dana se školiteli na CWI a v Delftu a navíc moje téma
bylo naprosto mimo záběr FEW.

4) Pro studijní grant je nezbytný mít úvazek alespoň 32 hodin
měsíčně. To v mým případě zajistil právě research
assistantship, bohužel jsem se o této možnosti dozvěděl až
několik měsíců po té, co jsem začal "pracovat", a tím se o
nějaký to kilo ochudil.

Dožadování se studijního grantu "studiefinanciering" je ovšem
docela zdlouhavá záležitost a je dobrý si požádat o základní
formulář (buď zavoláním nebo formulářem na IB-groep.nl) už s
předstihem, aby až dostanete smlouvu jste mohli jednat rychle
a nepřijít tak zbytečně o měsíce. Navíc kromě základního
grantu dostanete "OV-studentkaart", se kterou se pak cestuje
zadarmo. A do třetice je možný požádat o extra grant, pokud
rodinnej příjem za předminulej rok je pod holandský poměry.
Zdá se že na výpočet mají tabulky zavisející na počtu dětí a
že i průměrnej českej příjem by se mohl kvalifikovat. V tomto
moje žádost je stále v procesu takže nemůžu poskytnout
konkrétnější zkušenost.

Co se týče výdajů svých nemám podrobnej přehled. Řekl bych že
mírně převažují sumu za fakultní stýpko a fond mobility. Takže
při plným využití fondu mobility by tyto dva zdroje mohli
stačit.

Přesto moje zdroje nejsou úplným výčtem všech možností. Velká
ryba o kterou jsem se pokoušel je holandský stipendium
Huygens, ale kvůli "technické" záležitosti jsem nezvládl
zaslat přihlášku. Starat se o toto stipendium je potřeba už
brzy na podzim, mít potvrzení přijetí už někdy v lednu (v
přihlášce na fakultu je to potřeba uvíst a úspěch s Huygensem
vylučuje fakultní stípko) dva doporučující dopisy, jazykovou
zkoušku TOEFFEL (nebo britskou obměnu, jejíž jméno mi teď
vypadlo) nebo odpuštění zkoušky od fakulty plus další
formuláře a dost možná další věci na který si nevzpomínám. Je
to hodně prestižní záležitost, takže pěkný CV je nutností. U
mě bohužel na lámání chleba nedošlo (tak ani nemůžu výši laťky
ani nijak přiblížit) stejně ale svýho pokusu nelituju, protože
jsem pak byl připravenej na fond mobility. Mít Huygense
znamená blahobyt, asi 800 eur na měsíc + pokrytí cestovních
výdajů a školnýho.

Mezi poslední možný zdroje co znám patří nadace v česku. Jeden
známej dostal něco od Nadace Olgy Havlové a další možnost je
Hlávkova nadace. Velkej příspěvek bych ale od nich nečekal.

Friday Night Skate

Konečně jsem se rozhoupal k uskutečnění plánu starýho půl roku(viz. zápisek o sportování) a místo obvyklýho pátečního večírku (tehdykrát v El Cantineru) jsem vyrazil bruslařskou noc. Taneční a alkoholová askeze se mi vyplatila příjemným outdoorovým opojením. Pokusím se zprostředkovat.

Narozdíl od soukromýho bruslení po amsterdamských dlaždičkách, o páteční noci se jede po silnicích, který "blokerská" složka organizátorů udržuje bezpečnou bez aut.

Na křižovatkách zastaví všechny boční směry dokud bruslaři neprojedou, poté dosprintují do čela pelotonu, aby byli připravení na další křižovatky.
Tempo je turistický a k tomu jsou dvě odpočinkový zastávky, ale na přibližně 20km okruh se kvaltovat nevyplatí. Trasa se mění každej týden. Obě moje noci mě zavedly na východ, jednou kolem jezera Sloterpas, jednou až uplně ven z města.
Společenská atmosféra byla uvolněná, kdo chce, pokecá si. Ale hlavně, kde to zavání outdoorem, tam zaručeně páchnou Češi, a taky že jo. Klára je au-pairka v Irské rodince a Adéla na Erasmovi na nějaké ekonomce (HES):

Další pátek jsem nemohl, ale protože to byla tak trochu exhibiční jízda před Queen's day, je z toho snímek na youtube.
Tento pátek se objevili další tři Češky (a k tomu nezávisle tři Slováci), turisté. Ani neplánovali, že bude zrovna Queen's day, ale o noci věděli, což dobře činili. Zmiňovali se o Vídni, což mě nalákalo natolik, že se tamější bruslařská noc dostala mezi moje předsevzetí.

Hodnocení po půl roce.

Tento příspěvek bude první v kategorii "pro zájemce o studium
v Amsterdamu", proto bude v mírně strohém stylu.

Předně hodnotím příležitost jako výbornou pro statistiky a
topology. To jsou dva nejrozkvětlejší obory na VU, je tu
spousta osobností. Namátkou zkusím jmenovat Van Mill a
Dijkstra v topologii a Van der Vaart (možná komolím) ve
statistice, v té se ale orientuji pramálo.

[Doplněno při publikaci:] Na soutěž do Ostravy s týmem z VU jel jako průvodce jeden člověk z analýznické skupiny a vyjadřoval se o ní pochvalně. Tak jim nechcu křivdit, jen se mi o ní dotehdy nic nedoneslo.

Nedokážu moc říct v případě informatiků. Pro logiky bude asi
zajímavá možnost dojíždět na UvA.

Pro mě první semestr znamenal nutnost absolvovat předměty
naprosto mimo můj obor. Poměrně kladně ještě hodnotím
algebraickou topologii, pak jsem měl jednu ryze topologickou
přednášku. Zkušenost, že bych mohl dělat inženýra a
nezapadnout jsem udělal na stochastické optimalizaci. Všechno
ale znamenalo strávit hodně času nad úkolama. (Jedinej zadarmo
předmět byl Coding and Complexity.) Problém Holanďanů je, že
dávají úkoly spíš pracný než na přemýšlení.

Ve spojitosti s intenzivním společenským životem na Guesthouse
to znamenalo malou produktivitu na diplomce, kterou jsem
považoval za nejdůležitější, protože po čtyřech letech
studování je čas začít systematicky pracovat a studiem se
nezahlcovat.

Toto je asi hlavní nevýhoda Amsterdamu.

Co se týče Mastermath.nl, první semestr jsem měl smůlu na pro
mě nezajímavý předášky a moc dobře jsem udělal, že jsem do
ničeho nešel, protože Mastermath je ještě o úroveň pracnější
než průměrný kurzy an VU, navíc obvyklý dojíždění do Utrechtu
zabere. (Výjimkou v tomto semestru je Cryptology vedená CWI a
Leidenem a učená nepochopitelně na VU a zapsal bych si ji i
spolu s Elliptic Curves nebýt toho, že mě opodstatněně
odrazovali od toho, abych měl velkou zátěž v létě, kdy se
diplomka finišuje.)

A jak to bylo se mnou a s CWI? Jsem u Lexe Schrijvera
spokojenej nespokojenej. K tomu jsem šel s trochu naivní
představou, že bude rád, že někdo chce se pokusit pracovat na
jeho tensorových algebrách, protože mezi posluchačema jeho
optimalizační přednášky asi takový lidi nesežene. "Protože" se
ukázalo jako pravda, jeho dva PhD studenti podle všeho dělají
optimalizaci. Ovšem implikace neplatí. Je samozřejmě výborný,
že mám za školitele jednoho z nejlepších matematiků v
Holandsku, on je ale tak dobrej, mj. protože si váží svýho
času a tudíž ho moc se mnou nestráví. Když jsem ho uháněl byl
jsem schopnej ho vidět obvykle jednou za čtrnáct dní,
výjimečně byl interval i kratší.

Jinak je to velice rozumnej a přátelskej člověk s velkým
renomé: když jsem chtěl něco probrat s jedním ekonometrem na
VU ohledně simpliciálních algoritmů, nejdřív mi ani
neodpověděl a až jsem se podruhé zmínil o tom, že jsem
Schrijverův student odpověď přišla do půl hodiny. A ostatně
taky na fakultě mě na diplomku přidělili "research
assistantship" přestože jsem kritéria nesplňoval.

Jinak je na Lexově skupině výbornej jejich hlavní i
algebraickej seminář.

Kam ještě vidím na CWI aspoň zvenku jsou Buhrmanova skupina a
Kryptografická skupina. Ta se mi podle jejich přednášky i
podle jednoho ohlasu jeví sympaticky. Lidi ale neznám.

Za Buhrmanem jsem na začátku roku dokonce byl a nabízel mi na
první poslech hodně zajímavý témata: jedno bylo jakýsi
zobecnění vztahu NP úplnosti a orákulí a druhý mělo řešit
existenci (a snad i konstruovatelnost) těžkých instancí
NP-úplných úloh.

Bohužel mi pro začátek k druhýmu tématu poskytl jen částečný
podklady, který mě nepřesvědčili, a před tím, než jsem mohl
prostudovat všechno, chtěl po mě slovo, že chcu pracovat s
ním. Tak jsem se nenechal zatáhnout. Dodnes mi ale vrtá
hlavou, jak a kam by se to vyvíjelo. Skoro jistý je, že by na
mě neměl výrazně víc času než Lex a aji jeho tehdejší studenti
dělali kvantový počítače.

Opravdu nezvládám publikovat:) ale ne že by se nic nedělo. S Amsterdamem nesouvisející ale velmi příjemné události posledních měsíců byly výlet v lednu na divokej západ (San Francisco + Las Vegas
+ Death Valley) a v březnu do Barcelony. Pouze odkážu na fotky:
http://picasaweb.google.cz/marek.krcal/SanFrancisco
http://picasaweb.google.cz/marek.krcal/DeathValley
a
http://picasaweb.google.cz/marek.krcal/Barcelona

Teslácké barvy v Amsterdamu

Tenhle zápisek je věnovanej zejména MTBO sekci Tesly. Převážně mě neznají:), protože v oddíle jsem byl před odjezdem jen půlku sezóny, a ta nebyla prostě zrovna vydařená.

Přesto by je mohlo potěšit vidět teslácké barvy v tak trochu jiném odvětví cyklistiky:)



Potkat ve zdejších končinách dalšího bikera bylo příjemný překvápko... Tak jsem u polské reprošky Dagy zkusil malinkou agitaci pro náš klub.




Bylo by moc fajn, kdyby se mi v létě zadařilo na nějakej závod zajet (horkej kandidát je 6numbers) a konečně trochu "svůj" oddíl poznat.

Escher v Haagu

Pod záminkou návštěvy kamarádek nás Tomáš svolal na výlet do Haagu. Mezi lákadla patří nespočetné ústavní instituce, jak národního charakteru jako holandská vláda, parlament a myslím že i sídlo královny (přestože hlavní město je Amsterdam), tak i mezinárodního jako mezinárodní soudní tribunál a spousty dalších soudních institucí.

Jestli vám to nezní lákavě tak vězte, že mě to taky moc neznělo:) ale výlet je výlet. Nakonec se však vynořila atrakce ze zcela jiné ligy, která zpětně dala výletu smysl.

Oproti Amsterdamu se tu víc okatě slévá moderní architektura s tradiční. U nás "doma" se po takovýchto kontrastech musí víc pátrat a asi nikde nejsou tak brutální jako třeba tento:

Typickej holandskej starej kostel. Provozuje se v něm všechno možný jenom ne bohoslužby. V Amstru tak například starej a novej kostel slouží jako muzea a jeden z nejznámějších klubů Paradiso je taktéž sakrálního původu.

Toto asi moc s Haagem nesouvisí, ale kolikrát potkáte solidně vypadajícího pána venčit psa a papouška:)?

A teď ke zmíněné atrakci. Někdo po cestě přišel s informací, že v Haagu mají výstavu "Escher in het Paleis". M. C. Esher, grafik minulého století, k mému překvapení Holanďan, je v matematické komunitě velmi profláklej a oblíbenej umělec, takže jsme jsme velkou většinou rozhodli zařadit přislušný místo to plánu trasy a k odpoledni po vypláznutí sedmi pade vpluli do paláce a nechali se unášet: Escher je známej hlavně svými optickými klamy, mozaikovitě zapadajícími figurkami, geometrickými studiemi a hříčkami, ale v prvním patře se nic takovýho nekonalo. Začínal se dřevoryty a litografiemi ze skutečnýho světa jako krajinky a architektura. Několikrát totiž v mládí vyrazil do Itálie, kde se nasledně i oženil a usadil a měl v tomto směru z čeho čerpat. Jeho vysvětleni jeho uměleckýho předrodu je celkem prostý: po té, co ho režim a 2. sv. válka postupně dohnaly zpět do Holandska, ztratil kontakt s pestrou přírodou a zajímavou architekturou a musel se uchýlit k vlastní fantazii a nápadům. Vida, všechno zlé je k něčemu dobré. Navíc (narozdíl ode mě) mu holandský prostředí s převážně nevlídným počasím pomohlo k vyšší produktivitě (to ovšem nepoznal Guesthouse:)) a tak mohly nasledovat další dvě patra výstavy.

Nazávěr každýho holandskýho muzea musí přijít nějaká vychytávka nebo udělátko, tentokrát z toho byla tato fotka (ofocená, papírová). Není to špatnej pocit být skoro největší v skupině:)

A vysvětlení:

A ještě jedna stojka vykrojená jako pomásle (zbytečně jsem měl po výstavě stále zasunutej blesk)...

...protože i v šatně bylo escherovsky nejednoznačný, kde je strop a kde je podlaha.

Nutná skupinová fotka před komplexem vládních budov Binnenhof.

Komplet album je opět k nalezení na facebooku.

Výlet do národního parku Hoge Veluwe

Přírody v Holandsku pomálu a tak když se tu najde kus lesa, je
z toho atrakce celonárodní slávy.

Toto místo nám poradil jeden Holanďan na Storm víkendu už v
září, přesto musel tenhle plán bobtnat dva měsíce než jsme se rozkývali a jedno nedělní ráno vyrazili na vlak.

Protože v tomto případě vydá fotka za tisíc slov budou následovat komentáře k výjevům, jak je zachytil Ondrův Canon:

Zní to trochu jako Holandskej vtip, ale všechny tyhle kola jsou volně k zapůjčení. Abyste si neudělali o Holandské štědrosti špatnej obrázek, dodávám, že vstup byl za 7,50.
Počet "witte fietsen" dosahuje neskutečných 1700. Jak si má Attila vybrat?

Pro kola je park samozřejmě náležitě uzpůsobený. I kdyby byla okolní příroda sebenedotčenější, stezky prostě musí být. Pěkně asfaltový, lesní cesty tu zdolávají jen pěší. A protože park pěkných pár (8x16) kilometrů měří, kdyby jste náhodou píchli a ocitli se tak v ohrožení života, jsou vám ku pomoci záchranné značky co půl kilometru.

Když jsme nebyli v lese, byly kolem vřesoviště a louky,...
...nebo pisčité duny...
...s utíkajícím pařezem, ...
...zlomyslným čertíkem,...Nebo s obojím:)

Krom toho se dá zalézt se ohřát do muzeí:). Tohle bylo podzemní Museonders, celkem muzejní klasika, ale nakonci měli pěkný udělátko. Kam zatroubit a kde poslouchat?

Na konci lesnaté části parku je lovecký zámeček sv. Huberta u jezera:


A oboje zaráz.

Tohle místo bylo v mapě zaznačený jako hora:) To si vyloženě žádá skupinovou fotku.
Znovu a lépe. Pěkně všichni čtyři pohromadě.


Výlet nás pořádně utahal a příjemné prostředí holandského Intercity zlákalo Emu ke šlofíku.


Na závěr přikládám krátké "road movie" ze začátku výletu:



Téměř kompletní album je k vidění u mě na facebooku.