čtvrtek 29. listopadu 2007

Escher v Haagu

Pod záminkou návštěvy kamarádek nás Tomáš svolal na výlet do Haagu. Mezi lákadla patří nespočetné ústavní instituce, jak národního charakteru jako holandská vláda, parlament a myslím že i sídlo královny (přestože hlavní město je Amsterdam), tak i mezinárodního jako mezinárodní soudní tribunál a spousty dalších soudních institucí.
Jestli vám to nezní lákavě tak vězte, že mě to taky moc neznělo:) ale výlet je výlet. Nakonec se však vynořila atrakce ze zcela jiné ligy, která zpětně dala výletu smysl.

Oproti Amsterdamu se tu víc okatě slévá moderní architektura s tradiční. U nás "doma" se po takovýchto kontrastech musí víc pátrat a asi nikde nejsou tak brutální jako třeba tento:


Typickej holandskej starej kostel. Provozuje se v něm všechno možný jenom ne bohoslužby. V Amstru tak například starej a novej kostel slouží jako muzea a jeden z nejznámějších klubů Paradiso je taktéž sakrálního původu.
Toto asi moc s Haagem nesouvisí, ale kolikrát potkáte solidně vypadajícího pána venčit psa a papouška:)?


A teď ke zmíněné atrakci. Někdo po cestě přišel s informací, že v Haagu mají výstavu "Escher in het Paleis". M. C. Esher, grafik minulého století, k mému překvapení Holanďan, je v matematické komunitě velmi profláklej a oblíbenej umělec, takže jsme jsme velkou většinou rozhodli zařadit přislušný místo to plánu trasy a k odpoledni po vypláznutí sedmi pade vpluli do paláce a nechali se unášet: Escher je známej hlavně svými optickými klamy, mozaikovitě zapadajícími figurkami, geometrickými studiemi a hříčkami, ale v prvním patře se nic takovýho nekonalo. Začínal se dřevoryty a litografiemi ze skutečnýho světa jako krajinky a architektura. Několikrát totiž v mládí vyrazil do Itálie, kde se nasledně i oženil a usadil a měl v tomto směru z čeho čerpat. Jeho vysvětleni jeho uměleckýho předrodu je celkem prostý: po té, co ho režim a 2. sv. válka postupně dohnaly zpět do Holandska, ztratil kontakt s pestrou přírodou a zajímavou architekturou a musel se uchýlit k vlastní fantazii a nápadům. Vida, všechno zlé je k něčemu dobré. Navíc (narozdíl ode mě) mu holandský prostředí s převážně nevlídným počasím pomohlo k vyšší produktivitě (to ovšem nepoznal Guesthouse:)) a tak mohly nasledovat další dvě patra výstavy.

Nazávěr každýho holandskýho muzea musí přijít nějaká vychytávka nebo udělátko, tentokrát z toho byla tato fotka (ofocená, papírová). Není to špatnej pocit být skoro největší v skupině:)

A vysvětlení:
A ještě jedna stojka vykrojená jako pomásle (zbytečně jsem měl po výstavě stále zasunutej blesk)...

...protože i v šatně bylo escherovsky nejednoznačný, kde je strop a kde je podlaha.
Nutná skupinová fotka před komplexem vládních budov Binnenhof.

Komplet album je opět k nalezení na facebooku.

úterý 20. listopadu 2007

Výlet do národního parku Hoge Veluwe

Přírody v Holandsku pomálu a tak když se tu najde kus lesa, je
z toho atrakce celonárodní slávy.

Toto místo nám poradil jeden Holanďan na Storm víkendu už v
září, přesto musel tenhle plán bobtnat dva měsíce než jsme se rozkývali a jedno nedělní ráno vyrazili na vlak.

Protože v tomto případě vydá fotka za tisíc slov budou následovat komentáře k výjevům, jak je zachytil Ondrův Canon:

Zní to trochu jako Holandskej vtip, ale všechny tyhle kola jsou volně k zapůjčení. Abyste si neudělali o Holandské štědrosti špatnej obrázek, dodávám, že vstup byl za 7,50.
Počet "witte fietsen" dosahuje neskutečných 1700. Jak si má Attila vybrat?

Pro kola je park samozřejmě náležitě uzpůsobený. I kdyby byla okolní příroda sebenedotčenější, stezky prostě musí být. Pěkně asfaltový, lesní cesty tu zdolávají jen pěší. A protože park pěkných pár (8x16) kilometrů měří, kdyby jste náhodou píchli a ocitli se tak v ohrožení života, jsou vám ku pomoci záchranné značky co půl kilometru.

Když jsme nebyli v lese, byly kolem vřesoviště a louky,...
...nebo pisčité duny...
...s utíkajícím pařezem, ...
...zlomyslným čertíkem,...Nebo s obojím:)

Krom toho se dá zalézt se ohřát do muzeí:). Tohle bylo podzemní Museonders, celkem muzejní klasika, ale nakonci měli pěkný udělátko. Kam zatroubit a kde poslouchat?

Na konci lesnaté části parku je lovecký zámeček sv. Huberta u jezera:


A oboje zaráz.

Tohle místo bylo v mapě zaznačený jako hora:) To si vyloženě žádá skupinovou fotku.
Znovu a lépe. Pěkně všichni čtyři pohromadě.


Výlet nás pořádně utahal a příjemné prostředí holandského Intercity zlákalo Emu ke šlofíku.


Na závěr přikládám krátké "road movie" ze začátku výletu:



Téměř kompletní album je k vidění u mě na facebooku.

pátek 12. října 2007

Studentský sportování

Je toho tolik, že nevím, kde začít. Asi od srdce: V prostředí
mezinárodních studentů se více než potvrdila celoplanetární
univerzálnost fotbalu. Už při prvním uvítacím dnu v místním
sportovním centru (SC) šla drtivá většina příchozích hrát
fotbal (a pár holek cvičilo Pilates, no druhý místo není
špatný pro takovej pa-sport). Protože ale hrát v hale, zatímco
po mapě okolního Amstelveenu se válí tolik zelených obdélníků,
není vůbec uspokojivý, hned následující neděli nás výtahový
oznámení svolávalo na pořádnou fotbalovou párty pod širým
nebem, která se, m.j. díky snadné distribuci zpráv na naší
Erasmové skupině na facebook.com, stala železným pravidlem.
Hráváme na blízkým travnatým a podle mýho odhadu malinko
menším než standartím hřišti, kam se scházívají i místní
černoši, tak se spolu utkáváme. Kvalita trávníku není oslnivá,
ale pro odchovance škváry to je relax:). Kromě neděle se
celkem ustálila i středa, takže vyžití je to celkem hutný a
určitě je to lepší než platit za jakejkoliv organizovanej
fotbal jako třeba halovej turnaj v SC. Uvidíme, jaký podmínky
přinese blížící se zima.

Další moje samostatný snažení o sportovní vyžití v místě mého
dočasného bydliště mířilo na jinou, předpokládanou výhodu
Amstedamu, a to jeho cyklostezky. Díky cestě autem jsem si
mohl přivíst kolečkový brusle a hned je využít v prvních
krušných dnech bez kola. Není to ale takovej med, jak jsem si
sliboval. Hodně stezek je vedených úplně mimo silnice, (což je
samozřejmě dobře ale) tudíž nesdílí silniční beton a místo
toho jsou často vydlaždičkovaný nebo dokonce vycihličkovaný!
(Místní stavební materiál číslo jedna.) Pro holandský kola to
je v pohodě, ale na bruslích mi na tom skřípají kolečka (a
zuby). Podařilo se mi vyladit poměrně důstojnou cestu do
centra na trh tím to ale tak haslo (tam jsem si musel koupit
kolo, abych mohl pokračovat). Pak jsme s Danou zkoušeli
Vondelpark, ale ten je od kolejí kus cesty, není zas tak
velkej (ani ne kilák na délku) a ani tam není všude povrch
ideální. Taky jsem se porozhlížel kolem kolejí, nadohled odtud
je Amstel a kolem něj se dají vybrat asfaltový stezky, ale ani
tak povětšinou nedosahují kvalit zrdcadlově rovné stezky kolem
Vltavy na Tróji. Přesto si myslíme, že by se dal podniknout
celodenní výlet, tak čekáme na pár dalších spolubydlících, až
se jim přivezou brusle. Navíc bych rád (možná dnes!) zkusil
Friday Night Skates, to jsou dvě hodiny organizovanýho
bruslení v Amsterdamu, třeba budou mít trasu vychytanou.

Poslední, ale pro zájemce o pobyt v Amstru, nejvíce důležitá
kapitola je sportování na univerzitě. Možností je nepřeberné
množství, za vše se řádně platí (jsme v Holandsku), příjemný
je, že hodně z nich se odehrávají na SC VU, které je přímo v
místě DUWO kolejí, a kam se týden po registraci může na
všechno zadarmo. Pro mě jsou tam ale věci ne moc zajimavý:
fitness a spousta různých cvičení. Za řeč stojí zmiňovanej
sálovej fotbal, pak volejbal a tenis. Další věci se odehrávají
mimo. Závodní cyklistika pro letošek skončila v září a bohužel
mi instruktor kolo jen pro mou zábavu nepronajme (ač mi to tak
jeden předchůdce inzeroval). Pak se chystají otevřít půjčování
kol v SC, co ale zatím vím, že na půjčení na den se platí
8E:(. Na holandským kole se dá jet na výlet, ale jezdit s ním
trénovat:) by moje poměrně cyklistický srdce nepřeneslo přes
sebe. Univerzitní bazén je jen jednu konkrétní hodinu v týdnu,
je na druhým konci Amsterdamu a aby se cena vyplatila, musel
bych chodit pokud možno týdně. Squash se studentskou slevou
máme dokonce na dvou místech (na levnějším 25E za 10x45min),
chce to ale vlastní raketu a já mám pořád bolavou ruku ze
srpnovýho fotbalovýho pádu, tak čekám.

pondělí 1. října 2007

Kde je tady Tesco?!? a proč se vyvarovat ABN-AMRO

S nakupováním v Amsterdamu to je docela složitý. Holanďani se zřejmě rozhodli, že velký obchody nechtějí, takže pokud nejste klasičtí nákupofilci, co si potěšení nákupu nechtějí vyplýtvat na jednom místě na dva týdny dopředu, budete tu skřípat zubama.
Něco jako supermarkety tu jsou, ale ten největší, co znám, stěží dosahuje velikosti Bystrckýho Alberta a není nejlevnější. Jmenuje se - podezřele podobně - Albert Hein a mezi Holanďanama asi patří k nejoblíbenějším.
Znaje dobré pověstí značky Lídl a dověda se o další jí zdatně konkurující - Aldi - začal jsem pátrat po jejich nejbližších pobočkách. Pobočky jsem našel ale k uspokojení nedošel. Ani jedna není zrovna velká a vždy chybí nějaké klíčové zboží. Hlavně bagety ale i jinačí uspokojivá náhrada. Bageta je tu jedno z mála pečiv, který se mohou zvát pečivem. Místo toho v Aldi i Lildlovi hojně najdete třičtvtětovary, který se musí dopíkat v troubě.

Tím se dostávám k Holandským specialitám: mlíko, pokud není UHT, tak má řekl bych přírodnější chuť než naše. Podobně máslo, tady je ale ta přírodnost vyloženým zklamáním, chutná totiž jako česká směska másla s jinýma olejema typu "zlatá Haná". Skoro bych se nedivil, kdyby byli Holanďani obětí potravinářskýho komplotu, na obalech se opravdu zapřísahají stoprocetním mlíčným tukem. Tousťáky jsou nejekonomičtějí plnidlo břicha, pohybují se od rozumných třiceti centů až minimálně ke dvěma euráčům. Vždycky jsou ale pro Čecha zoufalý.
Z pouličního občerstvení vyčnívají palačinky, ale prý to není nic speciálního. Měl jsem jenom jejich kolejní verzi, která to potvrzovala. Pak tu jsou koláčky;), toho jsem měl zatím jen trošku, a to už je jiná kapitola;)
Nedájí se tu koupit knedlíky ani hrubá mouka na jejich přípravu. Stejně tak bramborový knedlíky v prášku. Díky jedné české návštěvě spolužáka už mám pod postelí uspokojivou zásobu a můžeme si čas od času připomenout chuť a vůní domoviny:)


Když jsem si před svýma holandskýma spolužákama posteskl, že mi tu chybí Tesco, nabídl mi jeden z nich ať zkusím s jeho kartičkou zajít do Makra. Tak jsem spojil užitečné s užitečným a při příležitosti nákupu na oslavu Daniných narozek jsem tam zajel. Stručný závěr: "I can get no satisfaction". Většina položek z mýho wish listu zůstala nevyškrtnuta a perlička dne byl nákup jídelního tácu za 10E:) Ten jsem ale chtěl moc. Zajímavý je srovnání s eletrickým šlehátkem, který jsem tam dostal za necelých 9.

Hlavně že jsem si to mohl dovolit, protože před pár dny mi konečně došla kartička k účtu v ABN-AMRO a s ní i přístup ke své první výplatě stipendia. Už jsem se začínal připravovat na bydlení v nějakým squaterským house-boatu, poněvadž jsem spadl mezi nešťasnou skupinu studentů, po kterých se rozhodli požadovat potvrzení jejich domácí adresy ve formě dopisu z VU. Já jsem ho prostě ztratil, ale třeba erasmoví studenti nikdy žádnej nedostali. A íránským studentům pro jistotu neotevřou účet vůbec.

Abych uzavřel dříve rozkousnuté téma, měsíc a půl po vyřízení registrace ve škole mi došla studentská kartička. Zatím je jen provizorní:), ale je.

sobota 22. září 2007

13.9. První dojmy z Amsterdamské akademické sféry.

Naše Vrije Universiteit je v pohodě a dalo by se o ní lecos
napsat, ale já zůstanu u toho co mi na ní učarovalo nejvíc:
když nefouká protivítr, trvá mi cesta od dveří k dveřím něco
málo nad čtvrt hodiny, což je pro mě neobvyklá zkušenost.

Systém učení na fakultě přírodních věd se od Matfyzu poměrně
liší: Hodně práce se tu odvádí doma, třeba se stane, že do
jednoho předmětu TeXuju úkol celej den. Příjemný je, že hodin
ve škole strávím málo: chodím 3krát týdně na 3x45minut (po
každých 45 minutách je přestáka!!).

[Zde bych rád v budoucnu doplnil něco o příkladné spolupráci
amstrdamských a holandských matematických škol, ale teď bych
tím nudil vás i sebe.]

Matematiků je tu ve srovnání s Matfyzem malinkato a dělají
hlavně topologii a pak statistiku a stochastiku (v těchto
oblastech navíc jsou navíc hodně prakticky zaměření), což
nejsou moje obory. Takže pro práci na diplomce se snažím
upíchnout na jiné Amsterdamské instituci - CWI (centrum pro
matematiku a informatiku), kde hodně dělají věcí blízkých mému
srdci. Takže jsem si hned od prvních dnů v Amsterdamu začal
domlouvat schůzky. Na řadu ale přišli až se začátkem školy:

První dojmy jsou mírným zklamáním, čekal jsem víc hladu po
studentech, navíc z prvních hodin mám dojem, že Amsterdam
žádný nemá, až na ty z východní Evropy.

Přesto mě Lex Schrijver na prvním setkání ubezpečil, že je
very busy man, a že se i se svými doktoradny setkává jednou za
čtrnáct dní. Doufejme, že to není úplně pravda, ale jen
opatrnost vůči neznámýmu studentovi. Své slovo ovšem zatím
drží, protože na borrelu (holandské slovo pro párty na které
jsou natolik pyšní, že ho nikdy nepřekládají) po pátečním
slavnostním přednáškovém setkání v CWI si na mě nenašel čas
ani abysme dohodli další termín setkání, natož probrali moje
otázky k článku. Zkrátka to bylo jen čtyři dny poté.

Přednášky ale byly vtipný a zajímavý. Perlička od Leonida
Levina byla historka o jeho učiteli Kolmogorovi: prý to byl
významný muž ruských počátků v teorii pravděpodobnosti a
jednoho dne byl poctěn pozváním ke komisi sovětských
"filozofů": "Jak to, pane Kolmogorove, že vaše teorie učí o
nezávislých jevech, zatímco marxismus nám jasně říká, že každá
událost má svoji příčinu a následek a všechno se navzájem
ovlivňuje?". Legenda praví, že Kolmogorov šalamounsky
odpověděl příkladem: "To když se kněz pomodlí za to, aby
přišel déšť a potom opravdu zaprší, to jsou dva navzájem
naprosto nezávislé jevy".

Navíc jsem viděl pasování na holandskýho rytíře, který
postihlo Paula Vitanyiho, kterej se zabývá kolmogorovskou
složitostí, a kterej slouží v CWI už 36 let, a na jehož počest
bylo setkání uspořádáno. Na borrelu po přednáškách jsem se
bavil s nastávajícím studentem Harryho Buhrmana, což je můj
druhej kandidát na školitele, a dozvěděl jsem se povzbudivou
zprávu, že i Harry je very busy man a je těžký ho vůbec
zastihnout:-\

Naštěstí, jak další zápisky odhalí, každá voda nakonec steče
dolů a ukáže se, že to s CWI nebude snad zas tak zoufalý;)

Určitá satisfakce po těchto začátcích byla nedělní zpráva, že
náš článek z loňska z Prahy je přijatej na konferenci SODA,
což bylo velice příjemné překvapení. Termínem konference asi
bude danej i můj pobyt po Vánocích v Brně - do 20. ledna.

29.8. Zepár prvních nahodilých kamínků v mozaice

Prvního půl měsíce se ještě škola nekonala, nuda ale nebyla,
naopak byl dost hutnej program. Z osmdesáti procent nepokrytá
zábava zbylých dvacet procent připadlo na úřadování:)

Co se týče radovánek, Amsterdam vůbec nezklamal. Např. o
víkendu byl organizovanej program studentskou skupinou ESN: V
sobotu muzeum, pivovar, večeře a pak "hospodskej kraul"...
prošli jsme za večer čtyři Amsterdamský kluby. V neděli byl
volejbal, večeře a po ní "comedy show", překvapivě dobrá. V
pondělí byl kolejní fotbal a pak párty na koleji. V úterý ESN
akce plavba kanálama a po ní zas hospoda. Tady mě naštěstí ve
zdolávání alkoholického kopce zbrzdila nevolnost způsobená
kombinací nezdravého studentského stravování a hodinou na
pohupující se loďi. Tak jsem brzy odjel kolmo na kolej.

Mám druho-ruký kolo z trhu za 50 šušňů. Je to křáp ale slouží
výborně až na unikající zadní duši. Ježdění po Amstru si za
dosavadního dobrýho počasí užívám.

Holanďani mají úchylku na formuláře. Mám jich ve složce
neuvěřitelný množství. Pak musejí pořádat setkání na
univerzitě, kde se snaží byrokratický procedury objasnit.
Jenže je toho tolik, že jedinec nemá šanci to pojmout a je pro
něj lepší si to vyhledat na stránkách. Včera se mi ale
podařilo za jeden den vyřídit registraci na městským úřadě,
věci ve škole a založit účet v bance. Nic ale není hned:
městskou registraci mi pošlou za pár týdnů poštou, univerzitní
kartičku mi za +- týden pošlou poštou a číslo účtu a kreditku
mi taky... není těžký si domyslet co :o)

A to jsem ještě nevěděl, že u dvou z těchto tří úspěchů, jsem
se radoval předčasně...

Zápisky z Holandska

Se silným opožděním startuji své minimalistické zápisky z Holandska. Zápisky jsou opožděné a minimalistické, protože dlouhé a osamělé večery jsou tady velice nedostatkové zboží. Zápisky startuji protože (opět) mám málo času a je mě například líto úplně odbýt náhodnou internetovou konverzaci, která zákonitě přijde večer, kdy finišuji proklatě zdlouhavej a pracnej úkol do stochastické optimalizace.
Takže podobně jako u Jeňi a Aalborgu, určitě ale u mě nečekejte takový heroický spisovatelský výkony.

Další důležitá motivace je připravit zapár konzistentních a užitečných poznámek pro další zájemce o "Short Track Master's Program" na fakultě přírodních věd na Vrije Universiteit nebo o studijní pobyt v Amsterdamu obecně.

Tyto dva zájmy se pronikají jen částečně, tak asi časem doplním zápisky o příslušený dva labely.

Přeji příjemné počtení.