13.9. První dojmy z Amsterdamské akademické sféry.

Naše Vrije Universiteit je v pohodě a dalo by se o ní lecos
napsat, ale já zůstanu u toho co mi na ní učarovalo nejvíc:
když nefouká protivítr, trvá mi cesta od dveří k dveřím něco
málo nad čtvrt hodiny, což je pro mě neobvyklá zkušenost.

Systém učení na fakultě přírodních věd se od Matfyzu poměrně
liší: Hodně práce se tu odvádí doma, třeba se stane, že do
jednoho předmětu TeXuju úkol celej den. Příjemný je, že hodin
ve škole strávím málo: chodím 3krát týdně na 3x45minut (po
každých 45 minutách je přestáka!!).

[Zde bych rád v budoucnu doplnil něco o příkladné spolupráci
amstrdamských a holandských matematických škol, ale teď bych
tím nudil vás i sebe.]

Matematiků je tu ve srovnání s Matfyzem malinkato a dělají
hlavně topologii a pak statistiku a stochastiku (v těchto
oblastech navíc jsou navíc hodně prakticky zaměření), což
nejsou moje obory. Takže pro práci na diplomce se snažím
upíchnout na jiné Amsterdamské instituci - CWI (centrum pro
matematiku a informatiku), kde hodně dělají věcí blízkých mému
srdci. Takže jsem si hned od prvních dnů v Amsterdamu začal
domlouvat schůzky. Na řadu ale přišli až se začátkem školy:

První dojmy jsou mírným zklamáním, čekal jsem víc hladu po
studentech, navíc z prvních hodin mám dojem, že Amsterdam
žádný nemá, až na ty z východní Evropy.

Přesto mě Lex Schrijver na prvním setkání ubezpečil, že je
very busy man, a že se i se svými doktoradny setkává jednou za
čtrnáct dní. Doufejme, že to není úplně pravda, ale jen
opatrnost vůči neznámýmu studentovi. Své slovo ovšem zatím
drží, protože na borrelu (holandské slovo pro párty na které
jsou natolik pyšní, že ho nikdy nepřekládají) po pátečním
slavnostním přednáškovém setkání v CWI si na mě nenašel čas
ani abysme dohodli další termín setkání, natož probrali moje
otázky k článku. Zkrátka to bylo jen čtyři dny poté.

Přednášky ale byly vtipný a zajímavý. Perlička od Leonida
Levina byla historka o jeho učiteli Kolmogorovi: prý to byl
významný muž ruských počátků v teorii pravděpodobnosti a
jednoho dne byl poctěn pozváním ke komisi sovětských
"filozofů": "Jak to, pane Kolmogorove, že vaše teorie učí o
nezávislých jevech, zatímco marxismus nám jasně říká, že každá
událost má svoji příčinu a následek a všechno se navzájem
ovlivňuje?". Legenda praví, že Kolmogorov šalamounsky
odpověděl příkladem: "To když se kněz pomodlí za to, aby
přišel déšť a potom opravdu zaprší, to jsou dva navzájem
naprosto nezávislé jevy".

Navíc jsem viděl pasování na holandskýho rytíře, který
postihlo Paula Vitanyiho, kterej se zabývá kolmogorovskou
složitostí, a kterej slouží v CWI už 36 let, a na jehož počest
bylo setkání uspořádáno. Na borrelu po přednáškách jsem se
bavil s nastávajícím studentem Harryho Buhrmana, což je můj
druhej kandidát na školitele, a dozvěděl jsem se povzbudivou
zprávu, že i Harry je very busy man a je těžký ho vůbec
zastihnout:-\

Naštěstí, jak další zápisky odhalí, každá voda nakonec steče
dolů a ukáže se, že to s CWI nebude snad zas tak zoufalý;)

Určitá satisfakce po těchto začátcích byla nedělní zpráva, že
náš článek z loňska z Prahy je přijatej na konferenci SODA,
což bylo velice příjemné překvapení. Termínem konference asi
bude danej i můj pobyt po Vánocích v Brně - do 20. ledna.

29.8. Zepár prvních nahodilých kamínků v mozaice

Prvního půl měsíce se ještě škola nekonala, nuda ale nebyla,
naopak byl dost hutnej program. Z osmdesáti procent nepokrytá
zábava zbylých dvacet procent připadlo na úřadování:)

Co se týče radovánek, Amsterdam vůbec nezklamal. Např. o
víkendu byl organizovanej program studentskou skupinou ESN: V
sobotu muzeum, pivovar, večeře a pak "hospodskej kraul"...
prošli jsme za večer čtyři Amsterdamský kluby. V neděli byl
volejbal, večeře a po ní "comedy show", překvapivě dobrá. V
pondělí byl kolejní fotbal a pak párty na koleji. V úterý ESN
akce plavba kanálama a po ní zas hospoda. Tady mě naštěstí ve
zdolávání alkoholického kopce zbrzdila nevolnost způsobená
kombinací nezdravého studentského stravování a hodinou na
pohupující se loďi. Tak jsem brzy odjel kolmo na kolej.

Mám druho-ruký kolo z trhu za 50 šušňů. Je to křáp ale slouží
výborně až na unikající zadní duši. Ježdění po Amstru si za
dosavadního dobrýho počasí užívám.

Holanďani mají úchylku na formuláře. Mám jich ve složce
neuvěřitelný množství. Pak musejí pořádat setkání na
univerzitě, kde se snaží byrokratický procedury objasnit.
Jenže je toho tolik, že jedinec nemá šanci to pojmout a je pro
něj lepší si to vyhledat na stránkách. Včera se mi ale
podařilo za jeden den vyřídit registraci na městským úřadě,
věci ve škole a založit účet v bance. Nic ale není hned:
městskou registraci mi pošlou za pár týdnů poštou, univerzitní
kartičku mi za +- týden pošlou poštou a číslo účtu a kreditku
mi taky... není těžký si domyslet co :o)

A to jsem ještě nevěděl, že u dvou z těchto tří úspěchů, jsem
se radoval předčasně...

Zápisky z Holandska

Se silným opožděním startuji své minimalistické zápisky z Holandska. Zápisky jsou opožděné a minimalistické, protože dlouhé a osamělé večery jsou tady velice nedostatkové zboží. Zápisky startuji protože (opět) mám málo času a je mě například líto úplně odbýt náhodnou internetovou konverzaci, která zákonitě přijde večer, kdy finišuji proklatě zdlouhavej a pracnej úkol do stochastické optimalizace.
Takže podobně jako u Jeňi a Aalborgu, určitě ale u mě nečekejte takový heroický spisovatelský výkony.

Další důležitá motivace je připravit zapár konzistentních a užitečných poznámek pro další zájemce o "Short Track Master's Program" na fakultě přírodních věd na Vrije Universiteit nebo o studijní pobyt v Amsterdamu obecně.

Tyto dva zájmy se pronikají jen částečně, tak asi časem doplním zápisky o příslušený dva labely.

Přeji příjemné počtení.