Escher v Haagu

Pod záminkou návštěvy kamarádek nás Tomáš svolal na výlet do Haagu. Mezi lákadla patří nespočetné ústavní instituce, jak národního charakteru jako holandská vláda, parlament a myslím že i sídlo královny (přestože hlavní město je Amsterdam), tak i mezinárodního jako mezinárodní soudní tribunál a spousty dalších soudních institucí.

Jestli vám to nezní lákavě tak vězte, že mě to taky moc neznělo:) ale výlet je výlet. Nakonec se však vynořila atrakce ze zcela jiné ligy, která zpětně dala výletu smysl.

Oproti Amsterdamu se tu víc okatě slévá moderní architektura s tradiční. U nás "doma" se po takovýchto kontrastech musí víc pátrat a asi nikde nejsou tak brutální jako třeba tento:

Typickej holandskej starej kostel. Provozuje se v něm všechno možný jenom ne bohoslužby. V Amstru tak například starej a novej kostel slouží jako muzea a jeden z nejznámějších klubů Paradiso je taktéž sakrálního původu.

Toto asi moc s Haagem nesouvisí, ale kolikrát potkáte solidně vypadajícího pána venčit psa a papouška:)?

A teď ke zmíněné atrakci. Někdo po cestě přišel s informací, že v Haagu mají výstavu "Escher in het Paleis". M. C. Esher, grafik minulého století, k mému překvapení Holanďan, je v matematické komunitě velmi profláklej a oblíbenej umělec, takže jsme jsme velkou většinou rozhodli zařadit přislušný místo to plánu trasy a k odpoledni po vypláznutí sedmi pade vpluli do paláce a nechali se unášet: Escher je známej hlavně svými optickými klamy, mozaikovitě zapadajícími figurkami, geometrickými studiemi a hříčkami, ale v prvním patře se nic takovýho nekonalo. Začínal se dřevoryty a litografiemi ze skutečnýho světa jako krajinky a architektura. Několikrát totiž v mládí vyrazil do Itálie, kde se nasledně i oženil a usadil a měl v tomto směru z čeho čerpat. Jeho vysvětleni jeho uměleckýho předrodu je celkem prostý: po té, co ho režim a 2. sv. válka postupně dohnaly zpět do Holandska, ztratil kontakt s pestrou přírodou a zajímavou architekturou a musel se uchýlit k vlastní fantazii a nápadům. Vida, všechno zlé je k něčemu dobré. Navíc (narozdíl ode mě) mu holandský prostředí s převážně nevlídným počasím pomohlo k vyšší produktivitě (to ovšem nepoznal Guesthouse:)) a tak mohly nasledovat další dvě patra výstavy.

Nazávěr každýho holandskýho muzea musí přijít nějaká vychytávka nebo udělátko, tentokrát z toho byla tato fotka (ofocená, papírová). Není to špatnej pocit být skoro největší v skupině:)

A vysvětlení:

A ještě jedna stojka vykrojená jako pomásle (zbytečně jsem měl po výstavě stále zasunutej blesk)...

...protože i v šatně bylo escherovsky nejednoznačný, kde je strop a kde je podlaha.

Nutná skupinová fotka před komplexem vládních budov Binnenhof.

Komplet album je opět k nalezení na facebooku.

Výlet do národního parku Hoge Veluwe

Přírody v Holandsku pomálu a tak když se tu najde kus lesa, je
z toho atrakce celonárodní slávy.

Toto místo nám poradil jeden Holanďan na Storm víkendu už v
září, přesto musel tenhle plán bobtnat dva měsíce než jsme se rozkývali a jedno nedělní ráno vyrazili na vlak.

Protože v tomto případě vydá fotka za tisíc slov budou následovat komentáře k výjevům, jak je zachytil Ondrův Canon:

Zní to trochu jako Holandskej vtip, ale všechny tyhle kola jsou volně k zapůjčení. Abyste si neudělali o Holandské štědrosti špatnej obrázek, dodávám, že vstup byl za 7,50.
Počet "witte fietsen" dosahuje neskutečných 1700. Jak si má Attila vybrat?

Pro kola je park samozřejmě náležitě uzpůsobený. I kdyby byla okolní příroda sebenedotčenější, stezky prostě musí být. Pěkně asfaltový, lesní cesty tu zdolávají jen pěší. A protože park pěkných pár (8x16) kilometrů měří, kdyby jste náhodou píchli a ocitli se tak v ohrožení života, jsou vám ku pomoci záchranné značky co půl kilometru.

Když jsme nebyli v lese, byly kolem vřesoviště a louky,...
...nebo pisčité duny...
...s utíkajícím pařezem, ...
...zlomyslným čertíkem,...Nebo s obojím:)

Krom toho se dá zalézt se ohřát do muzeí:). Tohle bylo podzemní Museonders, celkem muzejní klasika, ale nakonci měli pěkný udělátko. Kam zatroubit a kde poslouchat?

Na konci lesnaté části parku je lovecký zámeček sv. Huberta u jezera:


A oboje zaráz.

Tohle místo bylo v mapě zaznačený jako hora:) To si vyloženě žádá skupinovou fotku.
Znovu a lépe. Pěkně všichni čtyři pohromadě.


Výlet nás pořádně utahal a příjemné prostředí holandského Intercity zlákalo Emu ke šlofíku.


Na závěr přikládám krátké "road movie" ze začátku výletu:



Téměř kompletní album je k vidění u mě na facebooku.