Naše Vrije Universiteit je v pohodě a dalo by se o ní lecos
napsat, ale já zůstanu u toho co mi na ní učarovalo nejvíc:
když nefouká protivítr, trvá mi cesta od dveří k dveřím něco
málo nad čtvrt hodiny, což je pro mě neobvyklá zkušenost.
Systém učení na fakultě přírodních věd se od Matfyzu poměrně
liší: Hodně práce se tu odvádí doma, třeba se stane, že do
jednoho předmětu TeXuju úkol celej den. Příjemný je, že hodin
ve škole strávím málo: chodím 3krát týdně na 3x45minut (po
každých 45 minutách je přestáka!!).
[Zde bych rád v budoucnu doplnil něco o příkladné spolupráci
amstrdamských a holandských matematických škol, ale teď bych
tím nudil vás i sebe.]
Matematiků je tu ve srovnání s Matfyzem malinkato a dělají
hlavně topologii a pak statistiku a stochastiku (v těchto
oblastech navíc jsou navíc hodně prakticky zaměření), což
nejsou moje obory. Takže pro práci na diplomce se snažím
upíchnout na jiné Amsterdamské instituci - CWI (centrum pro
matematiku a informatiku), kde hodně dělají věcí blízkých mému
srdci. Takže jsem si hned od prvních dnů v Amsterdamu začal
domlouvat schůzky. Na řadu ale přišli až se začátkem školy:
První dojmy jsou mírným zklamáním, čekal jsem víc hladu po
studentech, navíc z prvních hodin mám dojem, že Amsterdam
žádný nemá, až na ty z východní Evropy.
Přesto mě Lex Schrijver na prvním setkání ubezpečil, že je
very busy man, a že se i se svými doktoradny setkává jednou za
čtrnáct dní. Doufejme, že to není úplně pravda, ale jen
opatrnost vůči neznámýmu studentovi. Své slovo ovšem zatím
drží, protože na borrelu (holandské slovo pro párty na které
jsou natolik pyšní, že ho nikdy nepřekládají) po pátečním
slavnostním přednáškovém setkání v CWI si na mě nenašel čas
ani abysme dohodli další termín setkání, natož probrali moje
otázky k článku. Zkrátka to bylo jen čtyři dny poté.
Přednášky ale byly vtipný a zajímavý. Perlička od Leonida
Levina byla historka o jeho učiteli Kolmogorovi: prý to byl
významný muž ruských počátků v teorii pravděpodobnosti a
jednoho dne byl poctěn pozváním ke komisi sovětských
"filozofů": "Jak to, pane Kolmogorove, že vaše teorie učí o
nezávislých jevech, zatímco marxismus nám jasně říká, že každá
událost má svoji příčinu a následek a všechno se navzájem
ovlivňuje?". Legenda praví, že Kolmogorov šalamounsky
odpověděl příkladem: "To když se kněz pomodlí za to, aby
přišel déšť a potom opravdu zaprší, to jsou dva navzájem
naprosto nezávislé jevy".
Navíc jsem viděl pasování na holandskýho rytíře, který
postihlo Paula Vitanyiho, kterej se zabývá kolmogorovskou
složitostí, a kterej slouží v CWI už 36 let, a na jehož počest
bylo setkání uspořádáno. Na borrelu po přednáškách jsem se
bavil s nastávajícím studentem Harryho Buhrmana, což je můj
druhej kandidát na školitele, a dozvěděl jsem se povzbudivou
zprávu, že i Harry je very busy man a je těžký ho vůbec
zastihnout:-\
Naštěstí, jak další zápisky odhalí, každá voda nakonec steče
dolů a ukáže se, že to s CWI nebude snad zas tak zoufalý;)
Určitá satisfakce po těchto začátcích byla nedělní zpráva, že
náš článek z loňska z Prahy je přijatej na konferenci SODA,
což bylo velice příjemné překvapení. Termínem konference asi
bude danej i můj pobyt po Vánocích v Brně - do 20. ledna.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat